Úvod

Křepelka čínská je nejmenší kurovitý pták na světě, její tělo má vejčitý tvar o velikosti 12-14cm. Pohlavní dimorfismus je u přírodně zbarvených jedinců dobře patrný. Kohoutek má na hrdle bílo-černou kresbu, slepička je bez kresby s celkově zavalitějším tělem tmavě hnědého zbarvení. O rozlišení pohlaví jiných barevných variet, se dočtete v rubrice "Mutace".

Křepelky jsou tzv. technofilními ptáky, což znamená, že se dokáží výborně přizpůsobit novému prostředí ve střední kleci i velké voliéře, ve kterých oživují spodní patra svým tipickým chováním. Malé klece nejsou pro jejich chov kvůli plachosti příliš vhodné. Hodí se také do smíšených společenstev ptactva, ať už k menším papouškům nebo drobným astrildovitým, či evropským druhům ptáků. Většinu dne tráví hrabáním, popelením v písku, sbíráním zrnin nebo lovem hmyzu a ostatních ptačích obyvatelů si naprosto nevšímají. Výjimkou může být období hnízdění, kdy hlavně kohoutek odhání z blízkosti hnízda zvědavé "vetřelce". Ke zranění jiného ptáka křepelkou však dojít nemůže.

Pohybují se pouze po zemi, či podlaze a vzlétávají velice nerady. Snad jen při poplašení nebo potřebě protáhnout letky, tato potřeba nastává jen málo. V takových případech se zvedají prudce, téměř přímočaře vzhůru asi do 1m a následně rychle klesají k zemi.

Chov křepelek není náročný ale nelze jej nikterak podcenit. Zajistit musíme stálý přístup k plnohodnotnému krmivu a pitné vodě. Náročnější je umělé líhnutí, s následným odchovem kuřat.

Křepelky čínské nejsou narozdíl od jejich blízké příbuzné, křepelky japonské (Coturnix japonica), polygamním druhem, přesto je ve svých klecích chovám v poměru 1:2. K žádným šarvátkám mezi dvěma slípkami nedochází, i procento oplozenosti vajec je relativně vysoké. Ačkoliv nechávají někteří chovatelé křepelky ve venkovních voliérách přes zimní měsíce, nedoporučuji to. Jejich konstituce není na rozdíl od ostatních hrabavých kurů tolik odolná.